František Pechek - jeden z našich nezmarů

Vždy mi víc vyhovovaly závody nahoru a dolů nebo běhavější vrchy, konstatuje Franta Pechek: Ale s věkem se vše pomalu mění a z kopců to již zdaleka nepouštím dolů, jako dřív.

Bydlí v Trutnově a celá jeho rodina je tak říkajíc poškozená během. Všichni mají něco za sebou a hodně uměli nebo i umí. Tak to prostě je. Koncem října mu bylo 56 let a patří do kategorie běžeckých nezmarů. Já pro ně mám ještě jiné přirovnání. Tvrdím totiž, že jsou to mimozemšťani a je jich u nás mezi veterány opravdu hodně. Nechápu, jak mohou pořád tak skvěle běhat. To nemůže být ničím jiným, než tím, že mají jinou zemskou přitažlivost a naprosto odlišné fyzické dispozice od nás, ubohých pozemšťanů. A taky asi vůbec nestárnou. V roce 1970 jsem s bratrem Pavlem a Jaroslavem Novotným zajeli na trénink atletů do Nové Včelnice, vzpomíná na hodně dávné doby: Právě tam dokončovali stavbu škvárové dráhy a pan Josef Jelínek mě pozval na její otevření. Běžel jsem tam tenkrát 800m za 2:08 a byl dost zklamaný, protože jsem skončil až někde vzadu. Ovšem pan Jelínek mě utěšoval, že jsem běžel výborně a ten čas, že je velmi dobrý. No a tak mě zaregistrovali a já začal běhat za Novou Včelnici. Právě tam jej nejdříve vedl již zmiňovaný Josef Jelínek a později i Pepa Nejedlý. V sedmdesátém prvním roce jsem byl na základě 2. místa na dorosteneckých přeborech Čech pozván tehdejším národním trenérem této kategorie, Janem Kervitcerem, na tréninkový tábor na Babylon u Domažlic, probírá se dál vzpomínkami: Sešla se tam tenkrát elita dorostu a juniorů, mílařů i vytrvalců. V kempu u rybníka se objevili třeba Zwiefelhofer, Veverka, Rýdl, Najman, Ondráček a řada dalších, kteří už opravdu něco uměli. Po návratu z tohoto soustředění, plný inspirace, pokračoval v tréninku doma sám. Před tím jsem běhal tak 2x až 3x týdně, jinak jsem hrál jen fotbal, dodává ještě: Jenže do školy do Kamenice jsme to měli 4 km, protože autobus přes Vlasenici, kde jsem bydlel, nejezdil, tak jsme i s bratrem chodili pěšky nebo šlapali na kole. To byl také docela slušný každodenní trénink a určitě mi něco dal.



9. 6. 2001, CENA FIRMY ISCAREX Dolní Morava - Králický Sněžník


Zásadní zvrat však přinesl Františkovi rok 1971 a jeho nástup na Vysokou školu zemědělskou do Prahy, kde začal studovat provozně ekonomickou fakultu. Neměli tam atlety, tvrdí: A tak jsem se přihlásil do oddílu lyžařů běžců. Mezi nimi jsem se seznámil s Františkem Tempírem a s ním se začal v letech 1972 -1974 připravovat. Konečně to moje běhání dostalo nějaký určitý řád a systém. V roce 1975 ho pak vedl Josef Odložil a léta 1979 - 1981 prožil pod křídly trenéra maratónské reprezentace Bohdana Müllera. Mezitím se trénoval sám a řídil se tím, co si přečetl v atletice nebo jiných odborných časopisech. Zimu vždy věnoval běhům na lyžích a z nich pak plynule přecházel do běžecké sezóny. A rozhodně výkony na dráze zaběhl skvělé, zejména mezi našimi současnými vytrvalci by byl asi králem. Tak si je projedeme: 800 m, rok 71 a čas 2:03,8, potom 1500 m v 78. za 4:10,4. 10000 m zvládl v roce 1980 za 31:01,4 a 5000 m dokonce za 14:51,5, to se psal rok 1983. Tehdy také vybojoval svůj první titul na Mistrovství ČSSR v Domažlicích a to časem 2:23 na nejdelší běžecké trati. A hned následující sezónu pak předvedl svůj nejlepší osobní atletický výkon, když dal maratón za 2:19:20.



13. 4. 2002, Domažlický půlmaraton


Z velkého množství výborných výsledků za svoji dlouhou kariéru si nejvíce cení již zmiňovaného titulu a potom také prvního místa na ME veteránů v roce 1994 v Aténách na klasické maratónské trati. Ale třeba i prvního místa na Velké kunratické v roce 76, stejně tak i 17. místa v Davosu na horském běhu na 67 km v roce 1989 a taktéž 17. místo vybojoval v Sierre - Zinal v letech 1991 a 1992. Váží si i svých výsledků na lyžích, když zvítězil v roce 1978 na přeboru Prahy v běhu na 30 km a také vyhráli s Loko Trutnov na Krkonošské 70 družstev v roce 1983. Reprezentoval rovněž republiku v pětiutkání družstev v maratónu v 78 ve Francii, kde skončil na 18. místě a na Evropském poháru družstev, též na této trati, ale v Bruselu, doběhl padesátý třetí. Většinu tréninků v Trutnově jsem absolvoval s Pavlem Vojáčkem a Ivanem Kavanem a zázemí mi zajišťovala moje žena Šárka. Bez nich bych asi nikdy nedosáhl takových výsledků, dodává ještě k hodnocení svých výkonů. Český pohár v běhu do vrchu běhám už od prvního ročníku, dostává se konečně k našemu hlavnímu tématu: Dřív bylo méně závodů a běžci se střetávali téměř na každé akci. Hodně tam tenkrát v rámci přípravy startovali také lyžaři. Od té doby se počet závodů značně rozšířil a organizace soutěží se dostala na vysokou úroveň. Je nutné připomenout i jeho starty na Mistrovství světa do vrchu, o nichž skoro nemluvil, ale do kompletního výčtu jeho úspěchů určitě patří. V rakouském Telfesu 1990 vybojoval 17. místo, další rok ve švýcarském Zermatu to bylo 23. místo. Startoval i v 92. roce v italském Valle di Susa a poté též ve francouzském Gap. Ve statistikách Českého poháru v běhu do vrchu, které je dobré u něj zcela určitě připomenout, mu patří třetí místo s dosud 345 starty, ale suverénně nejvíc mezi vrchaři nasbíral bodů. Má jich téměř 12500 a to se bude horko těžko dohánět. Také 138 svých startů proměnil ve vítězství a je druhý v pořadí za Blankou Paulů, ale na stupních vítězů stál 290x a to také hned tak někdo asi nepřekoná.



28. 8. 2004, MS veteránů v běhu do vrchu, Itálie


Kopce, hory a lesy mám rád, vyznává se upřímně ze svého okouzlení těmito závody: Proto běhy do vrchu v tomto přírodním prostředí vyhledávám. Navíc se tam vždy potkám s výbornou partou lidí kolem těchto akcí, kteří mají podobné záliby jako já a přesto, že nám přibývají roky, tak se mi zdá, že se v jejich skvělém kolektivu zastavuje pokaždé čas a my tam nestárneme. /Tak to tedy je!!! Vzhůru mezi vrchaře a budeme zase mladí. To je naše šance a pak že neexistuje elixír mládí. Na horách je a oni ho tam objevili a nechtějí to přiznat!!/ Mezi jeho oblíbené závody patří Mladkov - Suchý vrch, Sázava - Lázek, Perná - Děvín a Velká kunratická. Nikdy se neřídil žádnými vzory, i když jej hodně ovlivnil František Tempír, ale pokaždé si hledal svoji vlastní cestu. Je celkem jasné, že jeho koníčkem je běh a lyže. Když u toho vydržel tak dlouho, tak to ani jinak stejně být nemůže. Hodně jsem toho se sportem prožil a stále se věnuji závodění. Jak na lyžích, tak v běhu. A doufám, že mi to ještě dlouho vydrží, říká Franta nezmar Pechek, mimo jiné i šestinásobný vítěz Českého poháru v běhu do vrchu ve všech věkových kategoriích, kterými dosud prošel.


Zdeněk Smutný

František Pechek - výsledky a fotogalerie

Článek byl publikován 23.12.2009, 14:23:04